Bavíme-li se o násilí podobného rozsahu a zákeřnosti, jakými byly bombové útoky ve Volgogradu, musíme brát v potaz, že jde o činy v evropském měřítku neobvyklé.
Evropské země byly až na malé výjimky ušetřeny teroristických útoků ze strany islámských radikálů, ke kterým lze separatisty z Kavkazu přiřadit.
Proč tedy právě Rusko?
Inu jde o to, že Rusko není klasická evropská země a na chování tamní vlády je to moc dobře vidět.
Rusko je velká země a nežijí v ní jen Rusové, je zde mnoho národnostních, etnických a náboženských menšin, které však ruská vláda nerespektuje. Není pak možné se divit, že v zemi, kde již od dob carů dochází k systematickému potírání kulturních odlišností a násilnému porušťování jiných etnik eskaluje nespokojenost obyvatel skrze násilí.
V podstatě je zde vidět klasický zákon akce a reakce, kdy velmi netolerantní putinův režim nezvládá řešit otázky soužití s menšinami, které se po letech útlaku ze strany sovětského režimu cítí právem dotčené.
Nyní zde není řeč pouze o muslimech žijících na hranicích s Gruzií, je možné podobný osud útlaku a bezpráví sledovat i u mnohých jiných etnik, která v podstatě kvůli násilné sovětské integraci zanikla.
Zeptáte-li se v USA na ulici jakéhokoliv města, jakéhokoliv člověka, jaké je národnosti, odpoví vám, že je Američan, pokud se tedy nejedná o turistu.
Ne tak v Rusku.
Byť v USA je původních Američanů jako šafránu, všichni obyvatelé této pohádkové země jsou na ni jak se patří hrdí. Na Rusko je z jejich neruských obyvatel hrdý málokdo.
Nelze teroristické útoky ve Volgogradu obhajovat, neboť terorismus není akceptovatelná forma dialogu a každý, kdo se uchýlí k zabíjení nevinných lidí, za účelem naplnění svých vlastních ambicí a pohnutek je odsouzení hodný.
Stejně tak je i odsouzení hodný, místy až zločinný přístup Kremlu, ke svým vlastním obyvatelům.
Vladimir Putin zkrátka ještě nepochopil, že pokud nechce, aby mu“vousatí lidé z lesa“ hrozili, že zkazí tak drahou legraci, kterou je právě olympiáda, bude muset změnit způsob nakládání s menšinami.
Velmi paradoxní je pak i skutečnost, že instituce olympiády, která se snaží být světovým ukazatelem férovosti a poctivé hry přiřazuje místa svého konání zemím, které tyto hodnoty vůbec neuznávají.